neděle 29. září 2013

Hloupost voličova

Veřejné a hlasité volání voliče po cti a poctivosti svého delegáta je součástí masivního klišé postkatolické společnosti, klišé stojícího na velké části té nejhloupější populace, která si vystačí s demonstrativně morálními postoji. Zároveň jde o tu část voličstva, která nejvíce škodí státní perspektivě, protože tito lidé jsou nejvíce náchylní reagovat na povrchní ukázky morálně pozitivního projevu, který jim programově a kalkulativně nabízí mediálně protěžovaní politici. Před volbami pak skutečně intenzivně a to právě proto, že tací spoléhají na ‚zpětnou vazbu‘ a tedy na onu demonstraci vlastní cti a poctivosti. Malá a upocená hra až neuvěřitelně velké množiny lidí, kteří s velmi podtrženým ‚bohužel‘ převáží politickou perspektivu vždy na svou stranu vyššího zvyku popírajícího vysokou možnost sociální evoluce právě díky umožněným volbám…

A při tom sami by voliči měli vědět, že chtějí svého zástupce beze cti -  amorálního a tedy nepoctivého, protože je přeci principem skupinového delegáta, že bude umět potlačit svůj vlastní úsudek pro prospěch skupiny, která ho delegovala a právě tato skupina samozřejmě trvá, aby jejich delegát využil všech možných cesty, tedy i těch mimo morální optimum, pro prosazení názoru, který zastupuje. Člověk se ctí a poctivostí má být možná kupec, či řezník, ale nikdy nesmí zastupovat skupinu, protože příkladně jedním z přikázání je ‚nezabiješ‘ a přesto je to politik, kdo, musí velet k nasazení vojsk za účelem poražení druhé strany. A to se pomlázkou nedělá, že?

Takže jediným potřebným morálním rysem zástupce skupiny - politika je konstantní loajalita ke skupině, která ho delegovala. A to povinně průměru této skupiny, protože každá skupina je názorové spektrum, které se dynamicky přesouvá tak, že lidé původně na středu názoru skupiny se pomalu odklání a naopak lidé z okraje se zas na střed adaptují. A proto politik nesmí být stržen tímto pohybem, musí být po celý svůj mandát pevně soustředěný na původní ideál, který však pružně a amorálně (což znamená ‚komplexně‘ – za všech možných způsobů) prosazuje.

V lidském rozměru musí být dobrý politik pro voliče odporný, protože jde o opak voličových hodnot a právě proto má volič svého delegáta, protože nechce a nepotřebuje měnit své vlastní hodnoty. To na sebe bere delegát, který za tuto názorovou prostituci v zájmu skupiny jíž zastupuje pobírá bakšiš. A i proto solidní volič nikdy a nijak nevěří politikovi, který mu slibuje čest a poctivost za svou osobu, protože tím politik demonstruje lež ze své strany a pokud ne, tak demonstruje svou neschopnost prosazovat názor skupiny.

Základy machiavelismu stojí na dílčí znalosti psychologie, sociologie a historie, na součtu několika úhlů převyšujících konvenční pohled občana a takový člověk se musí programově zbavovat morálního zatížení, protože jak jistě víme, tak objektivnost má právě striktně amorální charakter. Což většina voličů nechápe, protože je to právě již z politického ranku a proto volič je schopen reagovat na sliby cti a poctivosti politikem, byť jsou z výše zmíněné podstaty falešné. Tím tedy dochází k progresi společenské idiocie, protože povrchnost je vždy základním postojem většiny s volebním právem.

Pochopte to, protože buď chcete, aby váš delegát váš názor prosadil, nebo chcete líbivé pozéry demonstrativně fabulující teoretické klady své vlastní osoby, což je mince, která se okamžitě po volbách prokáže za falešnou.


Volič není do povinnosti volit tlačen. Vybírá si tu možnost, protože se rozhodl nebýt kandidátem. Volič má stejnou hodnotu jako kandidát a kandidáta jsme si popsali výš. Z toho pak logicky vyplývá, že nikdo nechce hloupého voliče, protože těch je stále většina….

sobota 28. září 2013

Pirát není ČPS a volby nejsou zase řešení

Potřebují Piráti předsednictvo a mají povinnost udržovat zvykovou hierarchii, když se profilují jako sociálně futuristická skupina přinášející vysoce inovativní řešení společenských segmentů, odvislé od nasazení nejlevnějších a paušálních technologií? Pochopitelně nepotřebují, protože v jejich vlastním zájmu je poukázat na nestrannost digitálního systému, který může stát na čistě občanském hlasování. Nestranné fórum, které však stálo na počátku této idey rovného hlasování mezi Piráty, přešlo díky idiocii vedení ČPS a několika moci chtivým kolaborantům se současným parlamentem do režimu přísné, až nelidské hierarchie, kde témata, směr debaty, výrazové prostředky a nedotknutelnost elitních správců hlídá skupina lidských moderátorů, uplatňujících svou omezenou subjektivitu na všechny účastníky Pirátského hnutí. A přesně to se skutečně musí po debaklu ve volbách 2013 změnit, protože jinak přijdeme i o poslední zbytky ‚pirátských uhlíků‘ v české populaci.

Skutečný Pirát české verze a neslučitelný s formálním vedením ČPS má pochopitelně charakter spolupracujícího v rámci společného zájmu, kterým je na prvním místě zlevnění existenčního procesu Čecha, což by vyřešilo územní zoufalost hloupější části populace, která se díky vlastním rozhodnutím dostává do ekonomických svrabů, exekucí a právě zbytečného boje se systémem. Zde vzniká označení ‚pirát‘ pro účastníky hnutí, protože ti si uvědomují, že současný systém klade na občana neuvěřitelný, ekonomický nárok a systém se zároveň obhajuje, že tak činí, protože jeho provoz je finančně náročný. NENÍ TO PRAVDA a náročnost provozu systému, který sekundárně odebírá občanům jejich ‚primární‘ mzdy stojící na rozsáhlé a vrstevnaté korupci ve veřejné správě, která je hlavní příčinou disbalance, respektive ‚sociálního štěpení‘ v české společnosti. A právě k této zkorumpované veřejné správě dneška se chce přidat současné vedení ČPS, aby participovalo na tomto přežitém systému pro vlastní prospěch a tím popírají drtivou většinu účastníků hnutí, kteří nedisponují mocenskou potřebou velet, ale mají morální potřebu vytvořit kolem sebe prostředí dílčí mezilidské harmonie, poskytující prostor pro každého.

Provoz celého systému lze neuvěřitelně zlevnit tím, co stálo na začátku Pirátského hnutí – nemilosrdným nasazením datové roviny do veřejné správy. Roviny stojící na internetu a celkově IT řešení. Opět: pojem (společenský) ‚pirát‘ je charakteristický tím, že jde PROTI současné veřejné správě, snaží se jí rozbít a nahradit kvalitnějším, takže ano: cílem je i propuštění řady státních zaměstnanců, kteří často aniž by si to uvědomovali, ponižují zaměstnance v soukromém sektoru svými privilegii placenými právě zaměstnanci soukromých firem. Tabulkové mzdy, právní nároky na nadstandardní dovolenou, daleko vyšší zaměstnanecká péče patřící státním zaměstnancům je jednou z hlavních příčin proč tento nákladný systém funguje a proč se občan podprahově dostává do role otroka platícího na zrůdně drahý stát řízený parlamentem složeným z nejednoho kriminálníka. (A opět: parlament, k němuž se chce vedení ČPS přidat…)

Zrušení umělých státních pozic, které jsou nadhodnocené samotným systémem, který pracuje v sebezáchovném módu i jako nelidská abstrakce sebou nese velké množství odpůrců zvyklých na své jistoty a obvinění, že ohromná masa lidí by tak přišla o práci. NENÍ TO PRAVDA. Tvrdým zlevněním a racionalizací veřejné správy by došlo totiž k takovým úsporám, že ona ‚umělá zaměstnanost‘ fungující dosavadně JEN ve veřejné správě by mohla přejít na umělou zaměstnanost plošnou a integrovat do své množiny nejen propuštěné státní zaměstnance, ale pochopitelně i velký podíl SOUČASNÝCH nezaměstnaných (tedy nezaměstnaných v časech před pochopením faktického ideálu Pirátů Čech…) V okamžiku, kdy by se datovou racionalizací zlevnil průměrný život českého občana, došlo by k prudkému nárůstu obecné koupěschopnosti a trh by se zase pohnul, byť je fatálně nutné uvědomit si, že TRH rozhodně není podstatou státního principu, jak se snažil české veřejnosti podsunout bývalý vězeň a patetik Havel, nebo ještě horší jedinec v podobě krajně pokryteckého ekonoma -  Klaus.

Zde je tedy důvod proč Piráti jsou a proč mají snahu. Na rozdíl od lidí v parlamentu a ve vedení ČPS jako je Bartoš, Michálek a další jde většině Pirátů čistě jen o snížení společenského afektu, zvýšení průměrné životní úrovně, která je dána progresivní likvidací sociální kastace  -  tedy uzavíráním oněch ‚společenských nůžek‘ a v neposlední řadě o poukázání až na filosofický fakt, že spotřební způsob života je v přímém opaku existenční pohody mozku, který přijímá řadu překvapivých a zajímavých informací z příjemné (nikoli ze současné komerčně agresivní) informační společnosti.

Že jsme jako Piráti prohráli i ve volbách roku 2013 by nemělo být nikomu k depresi, protože jak už jsem předeslal: skuteční Piráti nejsou vedení ČPS a tak jim o mocenské pozice nejde a své řešení prosadí klidně i neparlamentní, přímou volbou vlastní skupiny. Tam leží to opravdové pirátství, lidské sebevědomí a ochota učinit něco pro většinu i když ta to díky svému zvyku odmítá!


KRLEŠ!